Společné rozhodnutí

Společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) se vydává k záměrům, které vyžadují vydání jednotného environmentálního stanoviska (JES) a zároveň se alespoň zčásti nachází ve zvláště chráněném území nebo lokalitě NATURA.

Ustanovení § 83 odst. 9 ZOPK zní:

„Pokud se záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko nebo jeho část nachází ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě anebo ptačí oblasti, orgán ochrany přírody jej posoudí z hlediska všech zájmů chráněných tímto zákonem ve společném řízení a vydá k němu společné rozhodnutí, které zahrnuje všechny souhlasy, povolení nebo jiná rozhodnutí, závazná stanoviska anebo vyjádření, které by jinak k posuzovanému záměru měly být vydány.

Pokud se záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko nebo jeho část nachází na území národního parku, společné rozhodnutí zahrnuje rovněž souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a rozhodnutí o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa nebo vyjádření z hlediska dotčení pozemků určených k plnění funkcí lesa těžbou nevyhrazených nerostů nebo pozemků určených k plnění funkcí lesa o výměře 1 ha a více podle lesního zákona.“

Pro společné rozhodnutí podle § 83 odst. 9 ZOPK (dále jen „společné rozhodnutí“) je určující, že se vydává k záměrům, k nimž se pro účely jejich povolení ve stavebním řízení, případně v jiném povolujícím řízení vydává jednotné environmentální stanovisko (dále JES), které hodnotí jejich přípustnost z hlediska zájmů chráněných jednotlivými složkovými zákony v oblasti ochrany životního prostředí.

Pouze v případě, že se takto hodnocený záměr nachází, aspoň zčásti, v chráněném území, ze záběru JES se vyčleňují otázky související s ochranou přírody a krajiny, které posoudí a zvlášť o nich rozhodne příslušný orgán ochrany přírody.

Ostatní složky ochrany životního prostředí zůstávají předmětem JES.

Společné rozhodnutí a JES se tak doplňují, figurují jako dva samostatné správní akty vydávané k témuž záměru z hlediska ochrany životního prostředí jako podklady pro rozhodování stavebního, event. jiného správního úřadu. 

Společné rozhodnutí je samostatným správním rozhodnutím, které se předkládá jako součást žádosti o povolení záměru podle § 184 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. Jedná se přitom o podkladové správní rozhodnutí, které je žadatel povinen opatřit si předem, neboť podle § 184 odst. 3 stavebního zákona platí, že „není-li součástí žádosti vyjádření nebo závazné stanovisko vyžadované tímto zákonem nebo jiným právním předpisem, stavební úřad si je vyžádá u dotčeného orgánu; to neplatí pro závazné stanovisko k ověření změn záměru podle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí“.

Vzhledem k tomu, že stavební zákon v citovaném ustanovení nehovoří o rozhodnutí dotčeného orgánu, ale pouze o vyjádření a závazném stanovisku, výkladem a contrario lze učinit závěr, že žadatel je vždy povinen si společné rozhodnutí opatřit samostatně a stavebnímu úřadu je předložit již jako součást žádosti o povolení záměru. Společné rozhodnutí tedy musí být vydáno před rozhodnutím stavebního úřadu o povolení záměru.

Bez pravomocného společného rozhodnutí nelze stavbu povolit. 

Zdroj: Metodický pokyn MŽP k aplikaci institutu společného rozhodnutí v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na přijetí zákona č. 149/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku 

Zpět na seznam nahrazovaných aktů JES

Zpět na hlavní rozcestník JES